Aperol nebo Bitterol

Bitterol, nebo Aperol

Né, jako vůbec nepiju hodně. Ale když máte večer klid, rajčata jsou zalitý a Vichřice řádí v koupelně, něco se do ruky hodí. Něco dobrýho a veselýho.

Třeba Prosecco se Italům povedlo a k nám na zahradu (a mě do ruky), je jak dělaný. A aby pití vína s dírkama nebylo stereotypní, použiju občas kapku Aperolu. Jenže problém! Aperol došel a v celým okolí nikdo nemá. Jen v Lidlu prodávají Bitterol. Co to je? Je to fejk? Nebo je to stejný? Jaký je rozdíl Aperol Bitterol? Trošku jsem popátral.

Srovnání:

Celý příspěvek

Ne-romantika

Zpěv ptáků na jaře je tak nějak super.

I ta cesta ráno autem do práce je hnedle veselejší, když z venku do auta doléhá veselé štěbetání malých opeřenců. Horší je, když při parkování po příjezdu do roboty zjistíte, že vám celou cestu škvíkalo levý přední kolo.

Kryštof – ten šmejd mi nesmí přes práh!

Kryštofova dobrodružství Český jazyk – CD klíč

Určitě jsem trochu divnej, ačkoli sám mám pochopení pro různý úchylárny. A nemusí to bejt hned nahatý pinkání si s míčem u vody, který se asi každýmu vybaví jako první. Pokud někomu vyhovuje, že se úplně vysvlíkne a spolu se stejně neroztomile nahejma lidma běhá po břehu rybníka a při každým poskočení na sobě nekontrolovaně rozvlní a rozkejvá určitou část svýho těla, tak budiž. To mě nijak zásadně nepohoršuje. Pokud se teda zrovna nějakej takovej kejval, nerozhodne rozhejbat svoje cokoli v mý těsný blízkosti. Celý příspěvek

Co nechcete v autobuse zažít.

To si takhle v klidu výjimečně jedete autobusem,

když na zastávce přistoupí pán s baťůžkem, který v ruce drží párek v rohlíku. Do autobusového klidu a míru Vichřice z ničeho nic pronese „Co ty špindíro, jen se krmíš, hloupě čumíš.“ Skoro každej v okolí se na nás otočil. Spíš teda překvapením, protože nikdo moc nechápal, co jí ten pán provedl. To že pánovi rohlík v puse zaskočil až začal kuckat, mělo jistojistě důvod jinde. Celý příspěvek

Hustá odměna

Tak to je hustý!

„Tak co, jaký bylo vysvědčení,“ ptám se v autě Vichřice, během cesty na Judo. „Na vysvědčení samý jedničky,“ uvažuju dál nahlas, „to by chtělo asi odměnu.“

„Jó odměnu, ale nějakou hustou!“

Slovo „hustý“ je bezpečně nejfrekventovanějším slovem od září, kdy začala chodit do školy. Všechno je hustý. I sezení na záchodě při záchvatu střevní chřipky bylo podle ní hustý, ačkoli fyzikálně to byl pravej opak.

„A jakou odměnu si představuješ?“
„Gel.“
„Gel?“
„Nojo, všichni ve třídě ho maj.“
„A jakej gel?“
„Prdící gel.“
„Co je prosímtě prdící gel?“
„To je takovej hustej gel v kelímku a když do toho strkáš prsty, tak to prdí.“
Notyvole,“ vypadne ze mě.
„Páni,“ a dá si ruku před pusu, „tys řekl tyvole,“ zašeptá úžasem a nahlas dodá, „to se neříká. To řeknu mámě.“

Následujících 5 minut cesty autem probíhá argumentační válka mezi mými (podle mě) logickými důvody a její obhajobou nutnosti vlastnit ten hustej gel. Síla ke konfrontaci mě opustila ve chvíli, kdy připoutaná v sedačce zvedla ruce nad hlavu a začala bez přestání dokola skandovat

„Prdět, prdět, prdět, prdět, prdět, prdět…“

To tak, já půjdu do hračkárny kupovat prdící gel, přemýšlím. To určitě. A co bych jim jako řekl? Ani nevím, jak se to přesně jmenuje. Přece nepůjdu k pokladně a nebudu se ptát na prdící gel. Ta hrůza, kdyby moje šeptem vyslovený přání prodavačka před ostatníma zákazníkama nahlas zopakovala, aby se ubezpečila, že mi rozuměla. Při mý smůle by mě ještě odpověděla něco ve smyslu: „gel na prdění? To musíte vedle do lékárny, tam se zeptejte.“ Ne, koupit tu šílenost nezvládnu v žádným případě.

Ale jinak musím říct, že na omak je ta hmota příjemná, chladivá. Taková tekutější modelína. A světle žlutá barva je veselá. Docela to uklidňuje, jak proplouvá mezi prstama. Skoro antistresová záležitost to je, když si s tím hrajete v dlani.

 

Stěžujete si? A jste normální?

Proč si lidi stěžujou?

Proč maj proboha lidi nutkání bejt škarohlídi. Proč jsou český lidi tak zakaboněný, ufňukaný, nepřející a stále nabručený a stěžující si. Slyším to kolem sebe i když nechci. Sousedi, kolegové, v autobuse, na chodníku, ve frontě u kasy, prostě všude se najdou bručouni.

Celý příspěvek

Hezká, milá babička? Houby, Satanova bába!

Hezká, pohádková babička? Ale z pohádky o Satanově matce!

Kruč-kruč, ozývalo se Vichřici z břicha. „Mám hlad, tati. Támhle je Lídl,“ namířila prst směrem k obchodu, když jsme šli odpolední nedělní procházkou. „Koupíme koláč a půjdeme dál, co ty na to?“ Takhle sofistikovaně položenou otázku se nedalo odmítnout.

Celý příspěvek

Ogrilovaná lidská hlava

Vlasy rostou každýmu.

A každej si je musí nechat občas ostříhat. Vlastně znám jednoho, kterej si je nestříhal několik let a jen je umejval. Ale ten bude výjimka. My ostatní si musíme vlasy stříhat. Těch, kteří to zvládnou sami, moc nebude. „Autostřih“ (jako že sám sebe, ne v autě 🙂 ) zřejmě většina zkusila, ale nevěřím tomu, že to někdo udělal opakovaně.

Celý příspěvek